Naučte se říkat NE

Mnohým lidem dělá problém říkat „ne". Pokud se jim to podaří, neobejde se to bez pocitů, že někoho zklamou, či že si někoho postaví proti sobě, nebo že se zachovali neslušně. Avšak říci „ne" nemá s neslušností nic společného; vede to k vnitřní svobodě i ke zdravému sebevědomí.

Naučte se říkat NE

Kam vede neschopnost říci „ne"

Neschopnost říci „ne" není výrazem snížené inteligence. Je důsledkem nízké sebeúcty a nízkého sebevědomí. Je skrytá v emocích, za kterými nejčastěji stojí strach a pocity viny. Strach z nepřijetí, nepochopení, strach ze ztráty druhého člověka, strach z osamělosti. Manipulátoři dokáží s těmito pocity velice obratně pracovat. A my raději kývneme a vyhovíme, přestože nechceme.

Různí prodejci zboží pochybné kvality mistrně ovládají techniky manipulace, techniky, jak podpořit u své potenciální oběti neschopnost říci „ne". Neschopnost odmítnutí může být jednou z příčin pádu do dluhů.

Jedinec, který se nenaučil říkat „ne", je brzy zavalen úkoly, ať už ze strany zaměstnavatele, kolegů nebo přátel. Začátek je nenápadný, tu někomu pohlídat dítě, tu někomu něco opravit, udělat nějako práci za svého kolegu, poplácání po zádech a skvělý pocit z pomoci druhým.

Brzy vzniká pocit, že náklonnost ostatních je třeba si zasloužit. Jedinec padá stále hloub do pasti, na jejímž konci je svázanost míněním druhých, vyčerpání, stres z mnoha úkolů, které nelze splnit a strach z následků. Neschopnost říkat „ne" vede také k nechvalně známému syndromu vyhoření. Říkáme-li „ano" tomu, čemu v nitru říkáme „ne", stane se nám, že nežijeme svůj život, ale život druhých. Stáváme se otroky přání a mínění druhých lidí, jsme uštvaní, stresovaní, nešťastní.

Vyhovíme-li druhému, přestože ve skutečnosti nechceme, říkáme tím „ne" většímu množství našeho volného času, naší radosti, našemu programu, našim snům. Nežijeme, ale pouze přežíváme.

První kroky k tomu naučit se odmítat

Nejprve je třeba si uvědomit, v jakých okamžicích říkáme „ano", přestože ve skutečnosti chceme říci „ne". Tyto okamžiky je dobré si napsat na papír, psané slovo má velkou moc. Psané slovo uchová popis událostí tak, jak jej pisatel zachytil, když tyto události prožíval. To abrání přikrášlovat si věci, okolnosti, hledat nepravdivé důvody, zkrátka lhát sami sobě a nalhat si, že jsme ve skutečnosti chtěli říci „ano". Příkladem je setrvání ve vztahu, který je pro nás nevýhodný a současně si namlouvat, že to děláme ze soucitu k dotyčnému, přece ho nemůžeme zranit odmítnutím.

Nestačí si pouze uvědomit, kde jsme selhali, je třeba analyzovat, ptát se proč, jsme selhali, co předcházelo našemu selhání. Odhalte své emoce, které vám brání říkat „ne", pokud je neodhalíte, nepodaří se vám to.

Současně je třeba udělat další krok. Tímto krokem je získání zdravého sebevědomí a péče o něj. Manipulátoři si to velmi dobře uvědomují, proto dělají vše, abychom nezískali zpět zdravé sebevědomí a začali si vážit sami sebe, svého času a abychom znali svojí cenu.

Potom nastupuje trénink – na první pohled nic těžkého, odmítnutí prodavačovy nabídky, kdy nám vnucuje zboží navíc nebo větší množství masa, než jsme původně chtěli. Odolávání reklamám a trikům obchodníků je další oblast, která nám skýtá možnost pořádně se procvičit v říkání „ne". Po určité době můžeme svým jednáním inspirovat ty, kterým se to dosud nedaří.

Několik zásad, jak se naučit říkat „ne"

Mějte stanoven svůj cíl a stůjte si za ním – kdo nemá cíl, neví, co chce, je velmi snadno manipulovatelný. Takový člověk nemá představu o své životní cestě. To ho vede k dlouhému přemýšlení, jak se rozhodnout. Stále o tom přemýšlí, radí se s psychology, kartářkami, astrology a stále nemá jasno. Psycholog, kartářka ani astrolog nestanoví za vás váš cíl, ten si musíte stanovit sami. Pokud ho máte stanovený, víte přesně, čemu máte říci „ne", je to vše, co není v souladu s vaším cílem, vše, co vám stojí v cestě k vašemu cíli i vše co vás brzdí. Pokud máte jasně stanovený cíl, jasně stanoveny priority, bude se vám lépe odmítat.

Znejte dopad toho, když řeknete ano – velmi důležité je před svým rozhodnutím přemýšlet, jaké bude mít následky vaše přikývnutí.

Zbavte se strachů – nejprve poznejte strach, který vás nutí říkat „ano" tam, kde vaše nitro říká „ne". Těchto strachů je třeba se postupně zbavovat.

Zbavte se nezdravých předsudků – mezi nezdravé předsudky patří mylný dojem, že říkat „ne" je neslušné, že nikdo neříká „ne", že je třeba být hodný a všem vyhovět. Těmto předsudkům podléhají zejména ženy, které byly vychovány jako „hodné holčičky", které na slovo poslouchají a ve všem s úsměvem vyhoví.

Nebuďte snadno dostupní – pokud všem říkáte „ano", vaše okolí to bude brzy považovat za samozřejmost. Nemáte pohotovost 24 hodin denně, máte právo na svůj program, na svůj vlastní život, nemusíte všem okamžitě odpovědět, všem okamžitě vyhovět. Naopak pokud nejste dostupní 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, ukážete tím svému okolí, že si vážíte svého času, že váš čas je cenný.

Při odmítnutí se vyjadřujte jasně, stručně a jednoduše – nejste povinni nikomu dlouze vysvětlovat, proč mu nevyhovíte ani se dokonce za to omlouvat. Obojí – sáhodlouhé vysvětlování i omlouvání se je v tomto případě vizitka vaší neschopnosti říkat „ne". Průměrný manipulátor snadno změní vaše váhavé „ne" na „ano". V žádném případě si nepřipusťte falešné výčitky ani se nenechte přemlouvat. Řekněte jasně, stručně, jednoduše a zároveň slušně, proč odmítáte. Například prodejci, který vás šikovně tlačí k okamžitému podpisu pro vás nevýhodné smlouvy, řekněte jasně, stručně a rázně: „Děkuji za vaši nabídku, ale nemám o ni zájem."

Ne vždy je dobré okamžitě říkat „ne"

Můžete se dostat do situace, kdy není na první pohled zřejmé, zda je pro vás výhodnější říci „ne" nebo naopak říci „ano". V této situaci je osvědčenou metodou vyžádat si čas na rozmyšlenou. Řekněte přímo, že si potřebujete vše v klidu promyslet a zvážit. Další situací, kdy není dobré říci okamžitě „ne", je situace, kdy je sice pro vás výhodné odmítnout, avšak vaše přímé odmítnutí by vás mohlo přijít draho. V tomto případě je třeba odmítnout nepřímo navržením alternativy. Navržení alternativy vyžaduje kromě upřímnosti, stručného a jasného vyjadřování nemalou dávku diplomacie.

Hlavní zásady asertivního odmítnutí

Asertivně jednající člověk je upřímný a zároveň slušný. Dokáže říci své skutečné názory, přání a pocity, aniž by tím ponižoval či zraňoval ostatní nebo sebe. Asertivní jedinec se neomlouvá za své právo odmítnout něco, co je pro něho nevýhodné. Mezi hlavní zásady asertivního odmítnutí patří:

  • posuzovat své chování, myšlenky a emoce – a nést za ně a jejich důsledky odpovědnost
  • nenabízet žádné výmluvy či omluvy, ospravedlňující své chování
  • posoudit odpovědnost za problémy druhých lidí
  • právo změnit svůj názor
  • nechtít dělat vše bez jediné chybičky (nikdo není schopen dělat vše naprosto bez chybně, kdo se o to snaží, čeká na něho zklamání, falešný pocit selhání a snížené sebevědomí)
  • umět říci „Já nevím."
  • nezávislost na dobré vůli ostatních
  • nedělat nelogická rozhodnutí
  • umět říci: „Já ti nerozumím."
  • umět říci: „Mě to nezajímá." „To jde mimo mě ."

Evžena Janovská

PODOBNÉ ČLÁNKY:

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info