Čaj

V tomto článku se vám pokusíme přiblížit svět čaje. Pokusíme se vám vysvětlit, že čaj není jen sáček, který se zalije horkou vodou a pak se jen vypije až dostatečně vychladne.  Čaj je nápoj, který provází lidstvo už po mnoho let a je nedílnou součástí kultury mnoha národů. Je to lahodný nápoj mnoha chutí, barev, vůní i vzhledů s mnoha pozitivními účinky na tělo i mysl díky látkám v něm obsaženým.

Čajovník

Čajovník

Čajovník (Thea Sinensis)  je stálezelená rostlina. Dělí se do tří základních skupin: čínská, ásámská a indočínská. Z listů této rostliny se vyrábí čaj.

Čajovník čínský, pokud ho při růstu nikdo nestříhá ani o něj nějak více nepečuje může dorůst až dvou až tří metrů. Dokáže odolat chladu a nejlépe se mu daří v Číně, Tibetu a Japonsku. Může produkovat listy až pět centimetrů dlouhé po více než sto let.

Čajovník assamský je spíše strom nežli keř. Dorůstá 14 – 18metrů a listy má 15 – 35centimetrů dlouhé. Vyhovuje mu tropické prostředí a produkuje listy po 40 let.

Indočínský čajovník je vysoký asi 4,5m.

Listy čajovníku jsou lesklé, tmavozelené a kožovité. Vytváří také malé asi 2,5cm velké bílé květy. Těmto rostlinám se nejlépe daří v teplém vlhkém prostředí. Ideální teploty jsou mezi 10 °C – 29,5 °C. Listy čajovníku vypěstované ve vyšších nadmořských výškách dávají kvalitnější a výraznější nálev. Stejně jako u výroby vína ovlivňuje výslednou chuť a kvalitu čaje mnoho důležitých faktorů. Jako třeba podnebí, nadmořská výška, půda, prostředí v nímž se sklízí  a zpracovává, mísení, balení, doprava a skladování.

Jak čajovník roste?

V minulosti se čajovníky běžně pěstovali ze semena, ale v dnešní době to není jediný způsob. Čím dál více se využívá vegetativní rozmnožování (řízkování, hřížení) a klonování. Nové rostliny se předpěstovávají ve školkách a poté, asi po půl roce, se přesazují na plantáž. Poté se po dva roky neotrhávají a nepřistřihávají. Během této doby rostlina vyroste do výšky 1,5 – 1,8m, poté jsou řezání na výšku 30cm. Dále se řezem udržují ve výšce pasu, pasu Číňana. Lístky se sklízejí po 3 – 5 letech v závislosti na nadmořské výšce a prostředí. Lístky se začínají sklízet, když se začínají vytvářet nové letorosty. Česači je uštípnout nehtem na palci a vloží do koše.

Vzhledem k nedostatku pracovních sil v některých regionech nahradil tradiční ruční sklizeň mechanizovaný sběr se speciálně upravenými traktory a kombajny, nebo česači s velkými nůžkami.

Historie čaje

Jak a kdy byl čaj objeven, není nikomu známo. Světem kolují legendy o vzniku čaje, všechny však mají své kořeny v Číně. Nacházíme se v Číně roku 2700 př. n. l. Říká se, že čaj objevil jeden ze tří bájných vladařů Číny, který naučil čínský lid obdělávání půdy a užívání léčivých bylin, Šen-nung.  Legenda praví, že měl průhledné tělo a tak mohl více než dobře pozorovat účinky různých látek na lidské tělo a organismus. Zjistil, že pokud voda před požitím projde varem, zbaví se mnoha škodlivých látek, které by mohli způsobovat různé nemoci. Když si jednoho dne převařoval na svých cestách vodu, zavál mu vítr do vody lístky z nedalekého keře čajovníku. Když se shýbl ke kotlíku s vodou, aby nežádoucí lístky vyndal, zarazil se nad příjemnou vůní, která se linula z kotlíku. Neodolal a ochutnal nápoj. Byl okouzlen jak vůní, tak trpkou chutí nápoje a téměř okamžitě ucítil povzbuzující a osvěžující účinky. V zápětí se díky svému průsvitnému tělu přesvědčil o léčivých a pročišťujících účincích čaje. A proto, když při svém bádání snědl jedovatou rostlinu, léčil se žvýkáním čajových lístků a popíjením tohoto zázračného nápoje.

Další podstatně mladší pověst pochází z roku 520 n. l., kdy do Číny přišel mnich z indické dhjánové školy, Bódhidharma. Bódhidharma se usadil v jednom jeskynním chrámu a meditoval celých 9 let. Říká se, že díváním do skály dosáhl osvícení. Jednou však při své meditaci usnul a rozčílením nad porušením sebekázně si uřízl obě oční víčka a ty odhodil do nedaleké zahrady, kde na místě dopadu vyrostl keř, čajovník. Ostatní mniši pak z lístků ve tvaru očních víček, začali připravovat povzbuzující nápoj, který jim pomáhal zůstat vzhůru.

Legenda o vzniku první čajové plantáže je spojena s mnichem jménem Kan Lu, který se na počátku našeho letopočtu vrátil z Indie, kde dlouhá léta studoval buddhismus. Přivezl s sebou sedm čajových keříků, ty pak zasadil v oblačných horách Meng v provincii S'-čchuan.

První písemné zápisy o čaji pochází z doby třetího stolení před naším letopočtem, kdy jej čínský lékař Chua Tchuo doporučoval na posílení soustředění a na zahnání únavy. Následujících 600 let se čaj připravoval jako lék z čerstvě nasbíraných planých čajovníků. Aby zemědělci pokryli zvyšující se poptávku po čaji a zajistili pravidelnou úrodu, začali pěstovat čajovník na svých nevelkých pozemcích. Později se vyvinul proces sušení a zpracování lístků. V průběhu 4. a 5. století popularita čaje rychle rostla po celé Číně a v údolí řeky

Jang-c´-t´ianag byli založené nové čajové plantáže. Kupci s čajem bohatli a hrnčíři, stříbrotepci a zlatníci začali vyrábět nákladné a elegantní nádobí a náčiní, jenž se stali jakýmisi atributy zámožnosti a postavení svých vlastníků.

V období dynastie Tchang (618-906) nastala zlatá éra čaje. Ten se již nekonzumoval pouze jako lék, nýbrž i pro samotný požitek z pití. Příprava a podávání se staly jakýmsi obřadem a při zpracování lístků platila přísná pravidla. Otrhané mladé lístky se napařily, rozmělnily a poté se smíchaly se švestkovou šťávou na hmotu, která držela jako lepidlo jednotlivé úlomky lístků pohromadě. Tato hmota se valila do forem, slisovala do cihliček a nechala usušit v peci. Při přípravě se musela tato cihlička opražit, až zkřehla a dala se rozdrtit na prášek, který se nasypal do vroucí vody. Tato doba dala vzniknout první knížce o čaji, jejímž autorem byl spisovatel Lu Jü.

Až do éry dynastie Ming (1368-1644) se v Číně dělal pouze čaj zelený. Avšak ukázalo se, že lístky lze konzervovat fermentací (oxidací) dokud nezískají měděnou barvu a poté tento proces zastavit prudkým sušením v peci.

První záznamy o čaji v dějinách Japonska sahají zpět do roku 729, kdy jakýsi mnich Saičó přivezl z Číny do Japonska první semena čajovníku. Tamnímu císaři čaj chutnal a tak nechal pěstovat čajovník v pěti provinciích nedaleko císařského města. Rituály staré Číny zanikly, avšak japonský čajový obřad „chanoyu" se dodnes řídí přesnými pravidly a zásadami.

Nelze s určitostí tvrdit, zda to byli Portugalci či Holanďané, kdo na počátku 17. století jako první přirazili k evropským břehům s čajem na palubě. Portugalci dopravovali čaj Lisabonu a odtud jej holandská Východoindická společnost rozvážela do Holandska, Francie a pobaltských přístavů.Obliba čaje ve všech společenských vrstvách rychle rostla a odtud se vyvážel do Itálie, Německa, Francie a Portugalska.

Do Ruska se čaj dostal v roce 1618 jako dar carovi od mongolského chána. Od té doby vyrážely veliké karavany čítající až 300 velbloudů z Číny do Ruska. Roku 1903 byla dokončena transsibiřská magistrála, která zrychlila přepravu čínského čaje do Ruska.

Osud čaje v Británii nabral příznivý směr v roce 1662, kdy král Karel II. pojal za manželku portugalskou princeznu Kateřinu z Braganzi. Nová britská královna milovala čaj už před svatbou a tak si s sebou jako část věna přivezla 4 libry čínského čaje. Z počátku byla cena čaje v Británii vysoká, protože Karel na čaj uvalil přemrštěnou daň. Bohatí i chudí však prahli po tomto nápoji čím dál víc, což vedlo ke vzniku černého trhu s čajem pašovaným z Holandska. V průběhu 18. století se čaj stal nejpopulárnějším nápojem v Británii. Vznikaly tzv. čajové zahrady, pilo se doma i venku. Kolem roku 1800 směňovali Britové čaj s Čínou za opium.

Kvůli špatným obchodním stykům s Čínou založila Británie první malé čajové plantáže v Indii. Spotřeba čaje v Británii vzrostla z 10 000 tun v roce 1800 na 100 000 tun v roce 1900. V současné době představuje pro Čínu největší odbytiště Maroko a USA.

Po vzoru Británie a Ruska se stal New York rájem pijáků čaje. Bostonský čajový dýchánek však v roce 1773 znamenal konec záliby Američanů v pití britského i vlastního čaje. Britský parlament uvalil totiž na americké kolonie vysokou daň. Americké přístavy odmítaly přijímat lodě s jakýmkoli zbožím podléhajícím této dani (bedny s čajem naházeli do moře).

V současné době čaj patří mezi nejrozšířenější nápoj a mezi jeho největší a nejznámější producenty patří Čína, Indie, Japonsko, Tchaj-wan, Šrí Lanka a Nepál.

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info