Nádorové onemocnění

Co to je?

Nádorová onemocnění jsou v dnešní době jedny z nejčastějších příčin mortality. Mnoho lidí si myslí, že se jedná jen o jedno onemocnění. Opak je však pravdou – víme o rakovinách různých orgánů, přičemž rakovina jednoho daného orgánu může vznikat několika způsoby. Všechny typy ovšem mají stejný projev na úrovni buněk. Pokud tedy řekneme, že někdo má rakovinu, je to podobně obecné, jako bychom řekli, že má virové onemocnění.

Projev na úrovni buněk

Geny a jejich proteinové produkty, které máme v těle, mají mnoho funkcí. Velmi důležitou funkcí je regulace buněčného dělení a takové homeostázy mezi vznikem a zánikem buněk – vznikají nové zdravé buňky a ty staré či poškozené zanikají. Může ovšem nastat situace, kdy je genetická informace nějakým způsobem poškozena (dědičné vlivy a vlivy okolního prostředí) - vznikne mutace, což má za následek vznik i mutantního proteinu. Tyto mutantní formy již nemají onu regulační funkci. Projeví se to jako nekontrolované buněčné dělení, přičemž dané buňky se dělí oproti normálním pořád (normální buňky se dělí jen několik generací, poté zanikají). Nádorové buňky mohou unikat z jednoho nádoru na jiná místa – vznikají tzv. metastázy, kvůli kterým může vzniknout rakovinové onemocnění na jiném místě. Ztrácejí také svoji původní funkci a prorůstají do zdravých tkání.

Co to způsobuje?

Daný problém způsobují mutace, kteréžto mohou být dědičné či získané vlivem karcinogenů. Karcinogeny jsou určité faktory, které způsobují či napomáhají vzniku nádorového bujení. Dělíme je na fyzikální, chemické a biologické.
V těle máme vysoce evolučně konzervované geny – protoonkogeny, které řídí funkce regulující buněčný růst a diferenciaci buňky. Mutací protoonkogenu vzniká onkogen, jehož proteinový produkt je příčinou změny regulačních funkcí. Na regulaci buněčného dělení mají vliv také tumor-supresorové geny, které se podílejí na pozastavení množení buněk. Mutace v tumor-supresorových genech tedy může způsobit poruchu regulace buněčného cyklu. Existují mutátorové geny, které kontrolují stabilitu genomu – opravují chyby vzniklé v průběhu replikace. Mutace v těchto genech vede k hromadění a udržování chyb – mutací v buňce.
Důležité je to, že pro vznik nádoru nestačí pouze jedna mutace, nýbrž mutací v buňce musí být více na sebe navazujících.

Biologické karcinogeny jsou kupříkladu některé RNA viry (retroviry), které mají v sobě enzym reverzní transkriptázu, tímto enzymem svoji RNA přemění na DNA, která je následně zabudována do genomu napadeného jedince. Příkladem může být HPV (human papillomavirus) – některé jeho typy způsobují rakovinu děložního čípku. Tento virus se přenáší pohlavním stykem, v dnešní době proti němu existuje očkování.

Chemické karcinogeny jsou určité látky, které mohou způsobit mutace. Jako příklad bych uvedl benzen, se kterým se mohou lidé setkat v laboratořích – tito pracovníci musí pravidelně chodit na onkologické testy. Dále pak cigaretový kouř – spalováním cigaretového tabáku do sebe vdechujeme zhruba 4000 různých látek, z nichž některé jsou prokázanými karcinogeny. Rizikové jsou i některé plísně, které se mohou vyskytovat na potravinách a produkovat chemické látky. Příkladem tohoto je plíseň Aspergillus flavus (občas je nalézána u arašídů) – tato plíseň produkuje karcinogen aflatoxin B1. Také při úpravě pokrmů mohou vznikat látky podporující vznik nádorového bujení. Tepelné zpracování nad 120 °C je sice dobré pro zbavení se nebezpečných mikroorganismů, avšak při vyšší než této teplotě může vzniknout tzv. Maillardovou reakcí (chemická reakce mezi aminokyselinou a sacharidem) akrylamid. Akrylamid je neurotoxin, který kromě tohoto vlivu může ještě negativně ovlivňovat reprodukci.

Fyzikálním karcinogenem je třeba UV (ultrafialové) záření. UV záření můžeme rozdělit na UVA, UVB a UVC. Působením UVC by sice hrozilo poškození DNA a nádory kůže, avšak toto záření je zcela pohlcováno atmosférou. Na vznik rakoviny kůže – melanomu – má největší vliv záření UVB, proti kterému se můžeme bránit opalovacím krémem. UVA záření v malých dávkách na vznik melanomu vliv nemá, avšak aplikací opalovacího krému prodlužujeme pobyt na slunci, čímž dostáváme vyšší dávky UVA, které už vliv na vznik melanomu mají. Existují krémy proti UVA i UVB, ale poté opalování není moc významné, protože ono zhnědnutí způsobuje právě UVA, které stimuluje melanocyty k uvolnění melaninu.

Nejvyšší koncentrace UVB záření je mezi desátou hodinou dopolední a třetí hodinou odpolední. Pro snížení rizika je tedy vhodné se opalovat mimo tento časový interval.

Makroskopické projevy na úrovni jedince

Různá nádorová onemocnění mohou mít plno projevů, často se ale vyskytují nějaké projevy obecné. U postižených pacientů se mohou objevovat nevolnosti, nechuť k jídlu, únava, úbytek na váze. Často se objevuje porucha termoregulace, mohou mít zvýšenou teplotu a návaly horka. Při chemickém vyšetření můžeme pozorovat anémii. Dále pak zduřené lymfatické uzliny, bolest na různých místech či poruchy gastrointestinálního traktu. Pacient může mít respirační potíže, v případě rakoviny kůže se objevují znaménka pro tuto nemoc typická.

Diagnostika a terapie

K diagnostice rakoviny se používají rozbory tělních tekutin, ve kterých se hledají nádorové markery. Markery jsou všeobecně určité látky, které poukazují na přítomnost nějakého onemocnění. Další metodou je biopsie (odebrání vzorku tkáně, která je pak laboratorně zkoumána) – například odebrání tkáně tlustého střeva při kolonoskopickém vyšetření. Používají se též různé zobrazovací techniky – ultrazvukové vyšetření, magnetická rezonance, tomografie či skiagrafie.

Terapeutické postupy mohou zahrnovat ozařování, chirurgické odstranění a léčbu cytostatiky (chemoterapii). Různénádory jsou různě citlivé k určité terapii.

Cytostatika jsou látky, které ničí buňky připravující se na buněčné dělení, čili poškodí rychle se dělící nádorové buňky. Tyto látky napadají i zdravé rychle se dělící tkáně, což má za následek vznik některých nežádoucích účinků – může vzniknout neplodnost, oslabení imunitního systému dochází k větší náchylnosti vůči infekcím. Porušováním buněk trávícího ústrojí vznikají průjmové potíže, pacienti pociťují nevolnost často provázející zvracením. Rychle se dělící buňky jsou i vlasové folikuly, proto dochází k vypadávání vlasů.

Cytostatika mají různý mechanismus účinku. Mohou inhibovat biosyntézu DNA a RNA (antimetabolity), poškodit strukturu, a tím i funkci nukleových kyselin (léčiva štěpící deoxyribonukleovou kyselinu, alkylační a interkalační), bránit buněčnému dělení (antimitotika). Tyto různé mechanismy léčiv mohou být kombinovány.

Mezi antimetabolity řadíme analoga purinů (merkaptopurin,..), pirimidinů (fluorouracil...), kyseliny listové (metotrexát,..) a inhibitory ribonukleotidreduktasy (hydroxyurea,..). Antimetabolity jsou svoji strukturou podobné substrátům, které jsou potřebné pro tvorbu nukleotidů v nukleových kyselinách. Výsledkem jejich působení je inhibice vzniku těchto nukleotidů. Alkylační léčiva jsou nejdéle používaná, avšak velmi toxická – často dochází k trvalé sterilitě mužů. Mezi zástupce řadíme například chlormetin, chlorambucil, busulfan, lomusin či cisplatina. Interkalační látky se interkalují (=vmezeřují) do DNA, čímž dochází k inhibici replikace a transkripce – DNA se tedy nemůže dělit ani z ní nemůže vznikat RNA, který by se dále měla přepsat na funkční protein. Zástupci této skupiny jsou zorubicin, aklarubicin, mitoxantron či amsakrin. Jeden z enzymů potřebný pro replikace se nazývá topoizomerasa. Některá interkalační léčiva také blokují tento enzym, nicméně existují i léčiva, která tento enzym primárně blokují, a to třeba topotekan a teniposid. Radiomimetika rozštěpují molekulu DNA, řadíme mezi ně kupříkladu neomycin. Inhibitory buněčného dělení poškozují tu část cytoskeletu (kostra buňky), která se podílí na buněčném dělení (mikrotubuly). Jsou to vinkristin, docetaxel a plno dalších. K léčbě se také mohou používat hormony, a to u nádorů na nich závislých.

Při léčbě musíme brát v potaz typ nádoru – na různá onkologická onemocnění jsou indikována různá léčiva. V průběhu léčby může vzniknout resistence buňky vůči danému cytostatiku. Myšlenka, že vznikne univerzální lék na všechny typy rakovin, je dosti utopistická. Léčba se bude spíše ubírat k personalizované medicíně, tedy tvorbě léků dle potřeb pacienta. Po celém světě zkoumá tuto problematiku mnoho vědců a vyvíjejí se stále další léčiva a diagnostické postupy.

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info